Horská chata Návrší


Jít na fotografie  Ukázat na mapě  Sdílet tuto stránku 

V oblasti masivu Králického Sněžníku (Masyw Śnieżnika) je množství ubytovacích zařízení typu hotelů a penzionů, které jsou soustředěny především v okolí sportovních, lázeňských nebo kulturních center, avšak tradiční představě o horské chatě, horské boudě, odpovídají vlastně jen tři objekty. Jsou to Schronisko Na Śnieżniku a Schronisko Na Iglicznej, která jsou v Polsku, a pak je to turistická chata Návrší, která je na straně české. V minulosti do této skupiny patřila i Lichtenštejnova chata, která stála nedaleko plastiky slůněte pod vrcholem hory Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki) na straně české, z té se však dochovaly pouze základy.

Z nových staveb, které by mohly aspirovat na označení horská chata, bychom mohli zmínit Slaměnku, jež byla postavena na spočinku hory Slamník. Ale na tu si budeme muset ještě zvyknout, protože do prostředí, ačkoli jde o mnohem zdařilejší koncept, než je například nedávno vyhořelý hotel pod sjezdovkou A na Dolní Moravě, zrovna nezapadá. K půvabu místa rozhodně nepřispívá kabina horní točny lanovky, která připomíná kosmickou loď ze seriálu Star Trek, nebo do okolního prostoru pronikající superhity z reproduktorů umístěných vně Slaměnky.

Poloha

Horská chata Návrší se nachází na východním svahu Mokrého hřbetu (ve výšce 899 m n. m.), který je součástí jižního hřebenu masivu Králického Sněžníku (Masyw Śnieżnika), tedy Podbělského hřbetu. Z nejbližších osídlených míst je k Návrší možný přístup buď od Stříbrnic nebo od Nové Seninky. K chatě Návrší však vede také žlutě značená turistická trasa a červená cyklotrasa.

Historie chaty Návrší

Horská chata Návrší vznikla v období prudkého rozvoje turistiky ve 20. letech 20. st. na místě původní salaše. Majitel salaše, Karl Jungmann ze Stříbrnic, využil toho, že okolo salaše vedla jedna z turistických cest ze Starého Města na horu Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki), a upravil salaš na turistickou ubytovnu.

Potom, co se ukázalo, že je o ubytovnu zájem, rozhodl se Karl Jungmann přestavět původní salaš na regulérní horskou chatu. K této přestavbě došlo roku 1928 a nově vzniklá chata dostala název Sennhũttenbaude (U Salašních bud). Na svou dobu velkorysá stavba měla dvě patra, 22 lůžek a v přízemí velkou restauraci s rozsáhlým podsklepením. Zavedena byla elektřina, vodovod a posléze i telefon. „Luxus“ zvyšovala koupelna s teplou vodou. Chata se stala oblíbeným záchytným bodem jak německých, tak českých turistů.

Protože Jesenická župa Klubu československých turistů neměla dostatek prostředků na zbudování vlastní chaty v pohraničních horách, vydala se cestou dohody s vlastníky stávajících objektů, a to v tom smyslu, že tito budou upřednostňovat české turisty a KČST pak na oplátku bude tyto objekty propagovat a české turisty sem programově směřovat. Tyto objekty pak byly označeny jako stanice KČST. Protože většina turistů, směřujících k vrcholu hory Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki), nakonec volila nocleh v Lichtenštejnově chatě pod vrcholem hory Králický Sněžník, a chata pana Jungmanna tak zůstávala často neobsazená, využila Jesenická župa situace a dohodla zřízení stanice KČST i v chatě Sennhũttenbaude. Stávající německý název byl stále častěji používán ve své české podobě, dokonce i samotnými Němci. Německé obyvatelstvo tento průnik českého živlu na „své území“ neslo nelibě, což nakonec vedlo i k tomu, že se název změnil na pro obě strany přijatelný název Jungmannova bouda.

Zvláštní statut, jaký chata dostala svým začleněním mezi stanice KČST zapříčinil i to, že o chatě není z tehdejší doby mnoho zpráv – Němci o ní nepsali ze zásady, protože to pro ně byl nyní český, a pro mnohé tedy zrádcovský, objekt a Češi chatu zase považovali za objekt německý a nejen že o něm nepsali, ale ani jej nijak zvlášť nepropagovali. Dá se také říci, že i přes masivní nástup Čechů do zdejších pohraničních hor ve 30. letech 20. st. Češi o chatu zvlášť velký zájem neprojevovali, protože to pro ně bylo přece jen poněkud odlehlé místo.

Nicméně až do počátku války chata obstojně prosperovala. Válka se projevila značným úbytkem turistů, ale chata přežila až do roku 1945. Po válce, kdy došlo ke konfiskaci německého majetku, přešla do českých rukou i Jungmannova chata. Samotný Karl Jungmann byl vysídlen do Německa.

Chatu v tomto období spravovalo ředitelství pošt v Olomouci (jakož i řadu jiných objektů v Jeseníkách) a pod názvem Poštovní domov z chaty zřídilo rekreační objekt pro své zaměstnance. Pro turisty to znamenalo, že zde ztratili možnost ubytování a nejspíše i občerstvení.

Také po roce 1948 zůstala chata rekreační zotavovnou, když přešla do rukou ROH (Revoluční odborové hnutí). Odboráři si však chatu dlouho neponechali a předali ji, údajně pro malou kapacitu a odlehlost, do vlastnictví Okresního národního výboru v Šumperku. To mělo proběhnout v roce 1954. ONV chatu obratem předat šumperskému odborovému svazu školství jako objekt pro pionýrské tábory, lyžařské výcvikové kurzy a rekreaci mládeže. V této době byla chata přejmenována na chata Návrší.

Roku 1967 chatu převzala závodní organizace ROH gymnázia v Šumperku, aby ji využívala k letním a zimním pobytům žactva. Někdy v této době byl ke vchodu na jižní straně chaty přistavěn přístřešek se vchodem z východní strany.

V roce 1968 byla provedena větší rekonstrukce, v rámci níž bylo k zadní, západní straně chaty přistavěno dvoupatrové křídlo s umývárnami a toaletami. Došlo k rozšíření počtu lůžek (50, nocleh stál 15 Kč) a vedení školy zabezpečilo celoroční obsazení chaty personálem. Na pokojích si turisté mohli topit sami v kamnech, ústřední topení bylo zavedeno až v roce 1971. Objekt tak byl zpřístupněn veřejnosti, což přišlo vhod zvláště proto, že Lichtenštejnova chata v té době končila svoji činnost.

Roku 1969 byl na svahu u chaty vybudován první lyžařský vlek na Staroměstsku. Vlek byl dlouhý 213 m a překonával výškový rozdíl 65 m, přičemž byl schopen přepravit 190 osob za hodinu. Od té doby zde byly soustavně organizovány školní lyžařské kurzy.

V roce 1974 byla na severní straně chaty přistavěna nová prosklená jídelna. Pod touto přístavbou pak byla zbudována lyžárna. Prkenná podlaha ve výčepu byla nahrazena dlažbou a na střechu přišel namísto tašek plech.

V roce 1978 se chata na 6 let vrátila odborovému svazu školství. Roku 1983 pak získal chatu Okresní podnik služeb (OPOS) v Zábřehu. Přesto, že nyní šlo o podnikovou chatu, turisté sem stále měli přístup.

Roku 1990 se chata Návrší dostává opět do rukou odborů šumperského gymnázia a roku 1993 se na chatu jako správce vrací pan Aleš Kryl, který tu s rodinou v následujících letech hospodaří.

Současnost

Chata si do současnosti udržela starosvětský ráz a ležérní, přílišným turistickým ruchem nečeřenou atmosféru, kterou podtrhují dvě kočky, občasně provádějící svá alotria ve výčepu, většinou však nenápadně splývající s botníkem na chodbě. Objekt nabízí tradiční občerstvení jako ohřívané klobásy, ale i regulérní hlavní jídla. Točené pivo si můžete vychutnat na terase s výhledem na Jeseníky. I dnes je zde možnost ubytování, kterou využívají zejména školní lyžařské kurzy a podobné organizované skupiny.

Turistika

Nad chatou Návrší je rozcestník turistického značení Návrší, turistická chata, kterým prochází jednak žlutě značená turistická trasa, jednak červená cyklotrasa č. 4071. Žlutá značka vede k chatě Návrší od Stříbrnic, tedy z údolí od jihovýchodu, za chatou Návrší pak pokračuje do kopce na severozápad k rozcestníku Nad Adéliným pramenem, kde se setkává s modrou a červenou turistickou značkou.

Červená cyklotrasa č. 4071 přichází k Návrší z jihu od Vojtíškova a pokračuje za Návrším na severovýchod k rozcestníku Kaplička na jižním svahu Hraniční hory, kde se potkává s modrou a červenou pěší turistickou trasou a odkud pokračuje na severovýchod ke Kladskému sedlu (Przełęcz Płoszczyna).
Chata Návrší (autor: Michal Kos) Interiér výčepu chaty Návrší (autor: Michal Kos) Lyžařský vlek na stráni pod chatou Návrší (autor: Michal Kos) Pohled z chaty Návrší, Hrubý Jeseník (autor: Michal Kos)
Výhled z chaty Návrší, Staroměstská kotlina, Hanušovická vrchovina, Hrubý Jeseník (autor: Michal Kos) Rozcestník Návrší, turistická chata (autor: Michal Kos)