Schroniska, jen tak na úvod


Jít na fotografie  Sdílet tuto stránku 

Jsem king!

Horské chaty jsou fenomén. Mají zvláštní atmosféru. Docela dobře to myslím vystihuje můj kamarád Honza, když vyleze na vrchol Sněžníku a prohlásí: „Jsem king!“ On se tím nechlubí, jak je dobrý, že někam vylezl. On to myslí trochu jinak. A já vím jak, protože to podobně cítím také. Když totiž vylezete na kopec, uleví se vám. Máte nejen radost z toho, že ještě někam vylezete, ale dostaví se i úleva od všedních problémů, které zůstaly tam dole. Svět dostává nové perspektivy, žebříčky hodnot se pozměňují. Nálada je výborná. Neodbytně se mi vtírá myšlenka, že musí jít o určitou návaznost na středověké poutnictví a poustevnictví – člověk se vydává na cestu, ať už se společností, nebo sám, aby získal nový pohled na svět, oživil vztah k něčemu, co je mu vlastnější než shon všednodennosti.

Z toho všeho myslím těží i horské chaty. Mají zvláštní kouzlo. Jsou většinou útulné, milé, starosvětské, konzervují to, co bylo kdysi, staré hodnoty. A to vše možná právě proto, že jsou na kopcích, na horách. A také proto, že naplňují to, co hezky vyjadřuje právě to polské slovíčko – schronisko. Ony nás tak nějak mile chrání.
 Je tam, nebo není...? Obzvláště v takovémto počasí přijde útulek vhod. Zde Schronisko Na Śnieżniku, konec listopadu. (autor: Michal Kos)
Je tam, nebo není...? Obzvláště v takovémto počasí přijde útulek vhod. Zde Schronisko Na Śnieżniku, konec listopadu. (autor: Michal Kos)