Bývalá rozhledna na vrcholu



Vrchol Sněžníku s rozlehlou vrcholovou holí byl zvláště předurčen k výstavbě vyhlídkové věže, protože bez ní by nebylo možné spatřit celé panorama a vrchol by se musel obejít dokola. Již holandská kněžna Marianna Oraňská, když roku 1838 koupila kladskou část Sněžníku, přemýšlela o vybudování 15 - 30m vysokého letního sídla, jež by mělo umožnit okružní výhled. Záměr vybudovat hlídkovou věž se dočkal realizace teprve o půl století později.

Z iniciativy Kladského turistického spolku se začalo stavět. Projekt vypracoval wroclavský architekt Felix Henry. Jednalo se o formu zdvojené bašty inspirované architekturou středověkých staveb. Stavby v obtížných horských podmínkách se ujala skupina zednického mistra Emila Geissera z Klodzka a jeho pomocníka Paula Neugebauera .Práce trvaly pět let 1895-1899, ale vždy jen čtyři měsíce v roce. Kámen potřebný pro stavbu byl získáván z místních zdrojů. Na vrcholu bylo rovněž nalezeno nevelké množství písku, voda byla čerpána z blízkého pramene řeky Moravy. Zbývající materiál byl dovezen z Domaszkówa, Stronie Slaskiego a Klodzka. Pískovec pro architektonické detaily byl přivezen z Pekielnej doliny v okolí Polanice.

Dne 9.7.1899 došlo k slavnostnímu posvěcení stavby a současně k jejímu otevření v přítomnosti knížete Alberta, syna kněžny Marianny. Ten dokončenou stavbu otevřel a zároveň navrhl jméno věže. Hotová věž na tehdejší dobu vypadala impozantně, dosahovala výšky 33,58 metrů. Měla dvě vyhlídkové plošiny, horní ve výšce 29,95 m a dolní ve výšce 17,40 m, umístěnou na nižší přiléhající věži. Do věže se vcházelo přes okrouhlý rozlehlý sál. V průměru měl asi 8 metrů a vysoký byl 5 metrů. Tento sál, jenž měl pět vysokých sloupů, mezi nimiž se nacházela oblouková okna, byl pojmenován na památku císaře Fridricha Wilhelma II. Tento název pak přešel na celou stavbu. Sálu dominovala Fridrichova busta, dílo řezbáře Francizska Thamma. Zazděna zde byla také kamenná deska s nápisem v němčině : " Vybudováno Kladským turistickým spolkem 1895 -1899. Projekt vypracoval Henry z Wroclavi. Postavil Geisser z Klodzka." Ze sálu vedly spirálovitě kovové schody až na nižší vyhlídkovou plošinu. Odtud pak vedlo schodiště (nitrem vyšší věže) až nahoru, kde se nacházela luneta a též čtyři tabule s popisy panoramatu. A bylo se na co dívat. Rozhled byl jedinečný, za jasného počasí bylo vidět Jeseníky přes Hanušovickou vrchovinu, Orlické hory a Krkonoše, přes rozlehlé roviny Slezska až k Rychlebským horám. Ze sálu byl též vchod do přízemní přístavby, kde bylo možné dostat občerstvení a nocleh v "turistických" podmínkách.

V roce 1906 byla v souvislosti se vzrůstajícím turistickým ruchem přistavěna restaurační část. 13.července 1924 v den 25. výročí tu byla uspořádána velká oslava. Na vrcholu Sněžníku se sešlo 10-12 tisíc lidí.

Dne 11. října 1973 byla rozhledna mohutnou explozí pro svůj havarijní stav odstřelena. V současné době ji připomíná pouze hromada sutin.

Na troskách rozhledny (28.12.2000)
Na troskách rozhledny (28.12.2000)
Trosky rozhledny (28.12.2000)
Trosky rozhledny (28.12.2000)
Bývalá polská rozhledna
Bývalá polská rozhledna
Bývalá polská rozhledna (12.8.2001)
Bývalá polská rozhledna (12.8.2001)
To co zbylo po rozhledně (5.7.2002)
To co zbylo po rozhledně (5.7.2002)