Pětipotočí se sklání k mramorovému krasu



K poněkud odlehlým, ale neobyčejně půvabným zákoutím národní přírodní rezervace Králický Sněžník patří partie zvaná Pětipotočí. Z širokého amfiteátru se tu pět horských bystřin v hlubokých zářezech sbíhá do úzkého "trychtýře" na levém svahu údolí horního toku Moravy. Celá scenérie sněžnického Pětipotočí zaujme především při pohledu z povzdálí. Otevírá se například od Sněžné chaty a z mnoha dalších míst při turistické cestě stoupající údolím Moravy do vrcholové části Králického Sněžníku.

Údolní amfiteátr Pětipotočí je sevřený mezi návršími východního hřbetu Sněžníku - Uhliskem, Milířem, Sušinou, Černou kupou a Mokrým hřebetem. Donedávna šlo o partie zalesněné a zcela opuštěné, postupující kalamitní těžba dřeva si vyžádala nejen zřízení širších přístupových cest, ale částečně obnažila kdysi skryté horské scenérie. Potoky z Pětipotočí se sbíhají pod nápadným návrším Koňský hřbet při lesní chatě Vilemínce, kde ústí do Moravy.

Zajímavostí přilehlých partií na levém údolním svahu je pozoruhodný kras, vzniklý v krystalických vápencích - sněžnických mramorech. Jeho součástí jsou tajemné, ale veřejnosti nepřístupné jeskyně. Nejdelší soustavu chodeb vytvořil podzemní potok přímo nad břehem Moravy. Podle mazlavé vápnité hmoty na stěnách chodeb dostala jeskyně pojmenování Tvarožné díry. Voda sem přitéká dosud neznámými cestami v "útrobách" Sněžníku až z krasové oblasti na polské straně pohoří.

Druhá podzemní dutina se otevírá na úbočí vrchu Podbělka a podle svého objevitele v hloubi 19. století se jmenuje Patzeltova jeskyně. Její šikmá, asi 30 metrů dlouhá chodba klesající k podzemnímu jezírku, byla kdysi částečně zpřístupněna. Otvor pod skalní stěnou je však nyní dokonale ukryt v lesním porostu, daleko od turistických cest.