Proč nechci lanovku na Sněžník



Naše republika je vymezena poměrně malým územím. I z tohoto důvodu je u nás už jen velmi málo míst, kterých nebylo využito k zástavbě, zemědělství, k těžbě, k "rekreaci" či k jiným účelům, tedy pro uspokojení našich lidských potřeb. Lokalit, které zůstaly civilizací zásadně nedotčené, je u nás jen pomálu a mezi ně zatím patří i Sněžník. Už proto by bylo dobře takovou lokalitu zachovat.

Sněžník není jenom kopec. Je to součást krajiny, která se rozprostírá nejen v okolí Králík a okolních obcí, ale i v naší duši. Představuje nejen úžasný pohled na krajinu, která je přírodně svébytná a v celku nenarušená civilizací, ale také součást našeho dětství, našeho domova, prostředí, které nás více nebo méně spoluutvářelo a mělo by takto působit i na generace, jež přijdou po nás. Sněžník nevytváří jenom naše životní prostředí, ale je také domovem nepřeberného množství zvěře a rostlin, pro které stavba lanovky či podobné projekty představují zásadní narušení jejich životního prostředí a v důsledcích potom trvalé narušování jejich soukromí, které je nedělitelnou součástí jejich normálního života. Zachování přirozenosti tohoto prostředí je potom důležité opět zase pro nás, neboť je inspirací a možností srovnání i pro náš život.

Jaké jsou důvody pro stavbu lanovky?

1. Podpoří se turistický ruch a atraktivita lokality?

Možná ano, možná ne. Jedněch návštěvníků přibude, jiných zase ubude, nebo budou alespoň rozhořčeni, že to, za čím jezdili, teď už vlastně není. Každý vidí atraktivitu v něčem jiném. Někdo v tom, že se může nechat vyvézt na jakýkoliv kopec a nahoře si koupit párek, jiný zase, že našel místo, kde se může pohybovat a spolužít s přírodou, aniž by mu to znemožňoval velký provoz lidí, kteří vlastně nechápou, kde jsou, proč tam jsou, a kteří to v situaci narušené přírody ani pochopit nemohou. S lanovkou a lidmi, kteří se s ní dostanou na kopec, můžeme očekávat větší lhostejnost vůči přírodnímu prostředí, ať už se to týká ničení vegetace, narušování života zvěře či poházených odpadků, než od návštěvníků, kteří lanovku nevyžadují a nahoru rádi dojdou pěšky. Jde o to, který typ návštěvníků budeme považovat za vhodnější a dlouhodobě přínosnější pro všechny strany.

2. Vytvoří se pracovní příležitosti?

Uvažme kolik, na jak dlouho a za jakou cenu.

3. Mluví se také o tom, že lanovka zpřístupní Sněžník starším lidem nebo lidem tělesně postiženým.

Ano, zpřístupní. Ale ani tento důvod nepovažuji za dostatečný. Mnoho z lidí, kteří na Sněžník chodí pěšky nebo třeba v zimě na běžkách, jsou právě ti starší, jimž výstup na Sněžník, ať už na vrchol nebo může jít i o menší trasu, dává znovu nahlédnout, že vlastně staří nejsou a že existuje i jiná sféra života než ruch a způsob bytí naší současné civilizace. Stavět lanovku pro starší nebo tělesně postižené je samozřejmě humánní. Avšak význam slova humánní je třeba chápat i v jiném smyslu než v dosavadním úzkém pojetí. Dnes si pod slovem humánní obyčejně představujeme lidské, tedy chování, které je v souladu se základním charakterem a etikou člověka. Toto zaměření na člověka má však silně egoistické zabarvení vůči ne-lidskému okolí. Jde o to, že být humánní by mělo zahrnovat i vztah k okolnímu ne-lidskému světu, který má stejná práva na existenci jako my. Mezi základní hodnoty lidství by mělo patřit poznání, že není možné prosazování zájmů nás, lidí, na úkor ne-lidských obyvatel tohoto světa, mezi něž nepatří jen zvířata, ale koneckonců i rostliny nebo třeba i skály ad. Jedno potřebuje druhé. Vše souvisí se vším. Všichni máme právo na plnohodnotnou existenci. V našem případě jde ke všemu o prosazování zájmu nevelkého množství lidí proti zájmu normálního fungování celého biotopu.

4. Že už jsou stejně postaveny sjezdovky?

Jestliže pacient přišel o ruku a je někdy ošetřován, protože dostal sněť do té druhé, může si doktor říci, že než by se pokusil o léčbu, bude jednodušší tuto ruku uříznout, protože tu první už pacient stejně nemá?

Výčet pro a proti není jistě úplný. Chtěl bych však dosáhnout toho, abychom se snažili přemýšlet v širších souvislostech a hlubších rovinách problému, jenž může mít na naše okolí různé dopady.

V případě, že se vrátíme k hledisku potřeb našeho mikroregionu, nabízí se otázka, jestli by se nedala schopnost spolupráce s našimi polskými sousedy využít vhodněji a účelněji.