Skalní zajímavosti chráněných území Králického a Kladského Sněžníku



Pro většinu pohraničních pohoří České vysočiny jsou typické skalní výchozy různých krystalických hornin. Známé jsou žulové "kameny" (odborně zvané tory) v Jizerských horách, Krkonoších i na Šumavě, výchozy krystalických břidlic (rul, svorů, fylitů, amfibolitů atd.) v Hrubém Jeseníku, Krušných horách, na Ještědském hřbetu, v Orlických horách i jinde. Také z horských hřbetů a svahů třetího nejvyššího pohoří v České republice - Králického Sněžníku (1423,7 m) - místy vystupují pozoruhodné skalní útvary.

Horský masiv Králického Sněžníku se rozprostírá při česko-polské státní hranici na historickém zemském rozmezí Čech, Moravy a Kladska a zároveň na rozvodí úmoří Černého, Severního a Baltského moře. Od vrcholové kupole, vystupující nad horní hranici lesa, se rozbíhají táhlé hřbety, vzájemně oddělené hlubokými údolími zdrojnic Moravy na naší straně a Kladské Nisy na polské straně pohoří. Nejdelší, jihovýchodní hřbet sestupuje na naše území; přes jihozápadní a severovýchodní hřbet přechází státní hranice a rozsochy vybíhající k severozápadu a severu jsou již v Polsku.

Pro významné přírodní a krajinotvorné hodnoty byla uzlová část Králického Sněžníku vyhlášena v roce 1990 za stejnojmennou národní přírodní rezervaci (s rozlohou 1739 ha) s poměrně rozsáhlým ochranným pásmem. Také polská část pohoří, zvaná Snieżnik Kłodzki (Kladský Sněžník) nebo jen Snieżnik, je chráněným územím. V roce 1981 zde byl vyhlášen Snieżnicki Park Krajobrazowy (což je kategorie ochrany částečně odpovídající našim chráněným krajinným oblastem), zaujímající na ploše 28 800 ha nejen masiv Sněžníku, ale i přilehlá pohoří - Góry Bialskie a Góry Złote (Bialské a Zlaté hory). Ty přecházejí na naše území pásmem Rychlebských hor. Součástí "sněžnického parku" je na polské straně pohoří ještě několik maloplošných chráněných území.

Masiv Králického a Kladského Sněžníku spolu s přilehlými Bialskými a Zlatými horami geologicky náleží do západosudetské oblasti (lugika) Českého masivu. Tato horstva jsou z větší části tvořena souborem přeměněných hornin orlicko-kladského krystalinika. Převažují zde různé typy krystalických břidlic, a to jednak horniny řazené k tzv. stroňské skupině - ruly, svory, amfibolity, krystalické vápence (mramory), kvarcity, erlany aj., jednak horniny tzv. sněžnicko-gieraltowské skupiny, souhrnně označované jako ortoruly. Stáří těchto hornin je řazeno do starohor a starších prvohor. Až k západnímu úpatí pohoří dosahovala ve svrchní křídě mořská záplava, v mladších třetihorách vystoupilo podél výrazných puklin na některých místech (zejména v oblasti Zlatých hor) také čedičové sopečné magma.

Skalní útvary v rozličných krystalických horninách orlicko-kladského krystalinika, ojediněle též v čedičové vyvřelině a v křídových usazeninách, jsou výsledkem zejména mrazového zvětrávání, jehož největší intenzita byla v průběhu dob ledových ve starších čtvrtohorách. Mnohé patří k výrazným, vesměs však poměrně málo známým prvkům krajiny na Králickém Sněžníku i v přilehlých pohořích za státní hranicí.

Na tomto místě věnujeme v několika pokračováních stručnou pozornost některým významnějším skalním útvarům v národní přírodní rezervaci Králický Sněžník (včetně ochranného pásma) a v přilehlém chráněném území Snieżnicki Park Krajobrazowy.

Několik pozoruhodných výchozů vystupuje z vrcholové partie, svahů i bočních rozsoch jihozápadního (hraničního) hřbetu Králického Sněžníku. Blízko pod vrcholovou kupolí pohoří k nim patří rozložitá skalní hradba Vlaštovčích kamenů, zvýrazňující východní hranu hřbetu (přibližně v 1 300 m n. m.) na okraji pramenného amfiteátru řeky Moravy. Skaliska vznikla mrazovým zvětráváním břidličnatého svoru a ruly, ve spodní části výchozu i kvádrovitě se rozpadajícího kvarcitu. Skalní hradba je téměř 100 m dlouhá, asi 40 m široká a její stěny jsou stupňovitě až 18 m vysoké. Mrazový rozpad skal a řícení balvanů "vyživuje" rozsáhlé kamenné moře, sestupující od jižního úpatí do údolí Moravy. Kamenná moře a protáhlé balvanové proudy patří k typickým kryogenním (tj. mrazovým zvětráváním vytvořeným) tvarům i na jiných místech ve vrcholové partii pohoří.

Z obdobných typů hornin je i skalní skupina Kazatelny (950 m) na dílčí rozsoše sestupující z hraničního hřbetu k jihu, kde ji vymezuje pravá pobočka Moravy - potok Ve srázném s 18 m vysokým vodopádem Pod Strašidly, nejvýraznějším na české straně pohoří. Zdejší skály jsou součástí několika nesouměrných hřebenů, rozčleněných mrazovým zvětráváním do stupňovitých výchozů - mrazových srubů - i samostatných věží (torů), které se mnohde zužují do ostrých břitů. Svislé až převislé západní stěny jsou až 15 m vysoké, úpatí provází balvaniště se zřícenými bloky, mnohde i několik metrů velkými.

Ostatní skalní výchozy na hraničním hřbetu Králického Sněžníku jsou už ortorulové. První ve směru od severu jsou Hraniční skály (1319 m), vystupující asi půl kilometru jihozápadně od Malého Sněžníku. Jde o kamýk převyšující bezprostřední okolí asi o 6 m a téměř bezezbytku překrytý balvany. Ty tvoří i přilehlé kamenné moře. Stupňovitou skupinou mrazových srubů je v nižší partii hřbetu Bílý kámen (1184 m), pojmenovaný podle světlého odstínu zdejší prokřemenělé ruly. Také vrcholek a západní hranu vrchu Klepý (1144 m) v j. části hraničního hřbetu tvoří nízké, deskovité rulové výchozy, "zčechrané" mrazovým zvětráváním do rozsáhlého kamenného moře. Tato partie vystupuje sice už mimo území národní přírodní rezervace i ochranného pásma, ale polská strana tohoto výrazného návrší - přiléhavě zvaného Trojmorski Wierch (jde o rozvodí tří úmoří) - je už součástí Snieżnického Parku Krajobrazoweho.

Vrcholové partie jednotlivých návrší na jihovýchodním hřbetu Králického Sněžníku (vrcholícím 1321 m vysokou Sušinou) jsou většinou bez skalních výchozů. Ty však mnohde vystupují z bočních rozsoch, sestupujících do údolí horního toku Moravy. Patří k nim samostatné návrší Koňský hřbet (991 m), vyčleněné řekou Moravou a jejími levými pobočkami, jehož svahy sestupuje několik členitých rulových hřebínků a mrazových srubů. Pozoruhodné jsou pak především skalní výchozy krystalických vápenců, provázející levý svah údolí Moravy pod Uhliskem, Podbělkou a Sviní horou, tedy přibližně od jeskyně Tvarožné díry, až po horní okraj obce Velká Morava. Také v tomto případě jde spíše o výsledek mrazového zvětrávání než krasových procesů. Stěny těchto vápencových mrazových srubů (místy se členitým, tj. škrapovým povrchem) jsou stupňovitě až deset metrů vysoké a na některých místech (např. poblíž Patzeltovy jeskyně) přímo navazují na podobné rulové výchozy.

Rovněž na polské straně Králického Sněžníku (Snieżnik Klódzki) je celá řada pozoruhodných skalních útvarů. Jeden z nejčlenitějších je součástí jihozápadní hrany návrší Sredniak (1210 m), vyčleněného zdrojnicemi říčky Wilczky. Také tento věžovitý útvar (tor) vznikl mrazovým zvětráváním ortoruly podél různosměrných puklin. Několik mrazových srubů a hřebenů je součástí hřbetu Żmijowiec, vybíhajícího z vrcholové části pohoří severozápadním směrem. Například od nevýrazného návrší (s kótou 1142 m) sestupuje do údolí Klesnice několik stupňovitých mrazových srubů z prokřemenělého svoru, pojmenování Mariańskie Skały pak nese jeden z nejznámějších skalních útvarů v této části pohoří, čnící z vrcholové části (1130 m) západního výběžku hřbetu. Jde o souběžné úzké skalní hřebeny až zdi, asi 5 m vysoké a ve směru S-J přibližně 100 m dlouhé. Tvoří je příkře ukloněné lavice velice tvrdé horniny amfibolitu a kvarcitu. Tato skaliska jsou často navštěvovaným vyhlídkovým místem při cestě na nápadnou dominantu polské části Sněžníku Czarnou Góru (1205 m). Také její vrcholová část je skalnatá. Členitý ortorulový mrazový srub zde sestupuje zejména jihozápadním temenem. Podobným skalnatým kamýkem, lemovaným kamenným mořem, je také návrší Stroma (1169 m) na severním hřbetu pohoří nad pravým svahem údolí Klesnice.

Údolí Klesnice pod ssz. svahem Sněžníku je známé především díky veřejnosti přístupné krápníkové Medvědí jeskyni (Jaskinia Niedżwiedzia) i jiným krasovým útvarům a jevům v krystalických vápencích. V horní části opačného, tedy levého údolního svahu, vystupuje nad stěnou kamenolomu patrně nejvýraznější vápencový skalní útvar v celém pohoří, zvaný Pulinka. Stěna tohoto zdaleka nápadného skalního útesu je 18 m vysoká a v horní části přechází úzké samostatné věže se škrapovým povrchem. Nad mělkým sedlem s řídkým porostem větrem deformovaných buků přechází tento mohutný výchoz krystalických vápenců do stupňovitých mrazových srubů, tvořených však již rulami.

V severní části navazuje na masív Sněžníku za sedlem Puchaczówka táhlé a zvlněné pásmo Krowiarki, kde při v. okraji obce Idzików najdeme skalní skupinu zcela odlišnou od ostatních skal na území Snieżnického Parku Krajobrazowego. Z vrcholové partie výrazného hřbítku (590 m) zde vystupuje v délce asi 150 m pět úzkých, protáhlých pilířů Pastýřských skal (Pasterskie Skały), zvaných též Pět sester. Představují zbytek kdysi rozsáhlejšího výskytu usazenin svrchnokřídového stáří na okraji Kladské pánve, jejichž souvrství bylo v sousedství horských svahů vlivem tektonických (horotvorných) procesů vzpříčeno do téměř svislé polohy. Ve vrstvách se střídají slepence (s valounky křemene a krystalických hornin) s pískovci. Skalní pilíře jsou vysoké 5-10 m, protáhlé ve směru hřbetu (sever-jih), některé se v horní části zužují do ostrých hrotů, jiné jsou podélně rozdvojené.

Na severovýchodě přechází Snieżnik za Kladským sedlem do Bialských hor, kde nejvýraznější skalní skupina vystupuje v severní části, vysoko nad obcí Gieraltów. Je součástí sv. výběžku hřbetu Gologrzbiet a protože ji tvoří tři mohutné skalní útesy, nese pojmenování Tři sestry (Trzy Siostry). Také v tomto případě jde o pozůstatek skalnatého hřebene (v 810 m n. m.), rozčleněného mrazovým zvětráváním do tří samostatných výchozů. Horninovým materiálem je zde hrubozrnná ortorula s příkrým sklonem k VSV, což má za následek nápadnou nesouměrnost zdejších skal. Jejich zjz. stěny jsou proto svislé až převislé, stupňovitě až 20 m vysoké.

Na rozličné skalní útvary jsou pak bohatší Zlaté hory (Góry Złote) v severní části Snieżnického Parku Krajobrazowego. Nízké rulové mrazové sruby tvoří i nejvyšší bod pohoří - vrchol Kovadliny (Kowadlo, 989 m), skalnaté jsou také některé další vyvýšeniny na hraničním hřbetu, např. rulový Czartowiec, 944 m, bazanitový Čedičový vrch, 746 m, granodioritový Javorník, 764 m aj. Výraznějším skalním členěním se však vyznačují především návrší ve v. okolí lázní Lšdek Zdrój. Např. vrcholovou partii Trojaku (766 m) rozčlenilo mrazové zvětrávání do skalního města, kde rulové hradbovité a věžovité útvary dosahují výšky okolo 25 m. Podobné, převážně však nižší výchozy, zvané Stołowe Skały, provázejí hřbet i svahy sousedního návrší Królowka (784 m) aj. Mnohé skály v blízkém okolí Lšdku jsou upravené na vyhlídky a z lázeňského areálu k nim směřují vyznačené "stezky zdraví".

Z krystalických břidlic (rul, svorů, amfibolitů aj.) jsou četné skalní výchozy také v severní části Zlatých hor, tj. mezi městy Lšdek Zdrój a Złoty Stok. Např. pozoruhodným povrchovým útvarem v severním okolí obce Lutynia je asi 0,5 m dlouhá soutěska Skalny Wšwóz s členitými skalními stěnami a kaskádami v balvanitém řečišti. Zajímavostí jižního okolí téže obce je nad silnicí z Lšdku návrší Słupy Bazaltowe - Čedičové sloupy. Pojmenování mu dala pěkná ukázka sloupcovité odlučnosti čedičové vyvřeliny (nefelinického bazanitu) v podobě masivních (asi 0,5 m širokých), několik metrů vysokých skalních "sloupů" nad horním okrajem někdejšího kamenolomu.

Legenda ke schematické mapě:
Přehledná mapa chráněných území v oblasti Králického a Kladského Sněžníku (čárkovaně je vyznačena hranice národní přírodní rezervace Králický Sněžník včetně ochranného pásma a Snieżnickiego Parku Krajobrazowego, čerchovaně státní hranice ČR a Polska) s vyznačením vybraných skalních výchozů:
1-Vlaštovčí kameny, 2-Kazatelny, 3-Hraniční skály, 4-Bílý kámen, 5-Klepý, 6-Koňský hřbet, 7-Sredniak, 8-Mariańskie Skały, 9-Czarna Góra, 10-Pulinka, 11-Pasterskie Skały, 12-Trzy Siostry, 13-Kowadlo, 14-Trojak, 15-Stołowe Skały, 16-Skalny Wšwóz, 17-Słupy Bazaltowe.

RNDr. Jan Vítek
pro Nové Králicko (2002/01, 2002/02, 2002/03)