Klášter na Hoře Matky Boží

Na hoře nad městem Králíky je poutní areál, spojený s městem alejí s kapličkami. Nazývá se Hora Matky Boží. V době třicetileté války byla tato hora pustá a bez porostu, proto se jí říkalo Lysá hora. Na tuto horu v té době chodívala procesí modlících se dětí a mezi nimi byl i malý Tobiáš Jan Becker (1649-1710), pozdější královehradecký biskup. Ten si prý již jako malý chlapec umínil, že až vyroste, postaví na této hoře kostel.

V roce 1696 byla účast v procesí tak veliká, že tehdejší králický farář Schliemann na to Tobiáše Beckera upozornil a připomenul mu jeho slib z dětství. A kanovník Becker se rozhodl svůj dětský sen realizovat.

Téhož roku si vyžádal povolení biskupa a spolu se svými přáteli se pustili do stavby kostela na Lysé hoře. Při stavbě pomáhali lidé ze širokého okolí bez rozdílu stavu. Říká se, že při stavbě se přišlo na základy dávné svatyně a lidé dokonce uvěřili v předkřesťanský původ stavby.

Základní kámen byl položen 7. září 1696 a za necelé čtyři roky byl chrám postaven. 21. srpna 1700 byl do kostela přenesen, za velkého průvodu ctitelů, vzácný obraz Panny Marie Sněžné - Santa Maria Maggiore, dar od Tobiáše Jana Beckera, jehož originál byl v Římě, a němž se říká, že jej namaloval evangelista sv. Lukáš. Obraz se stal srdcem tohoto poutního místa a na přání Tobiáše Jana Beckera Lysá hora dostala nové jméno - Hora Matky Boží.

Tento vzácný obraz viděl Tobiáš Jan Becker u hraběnky Putzardové ve Slatiňanech u Chrudimi, kde byl učitelem a vychovatelem jejích vnuků během svých studií filosofie. Obraz ho tak fascinoval, že se ho snažil od hraběnky za každou cenu získat. Hraběnka mu ho nakonec s těžkým srdcem darovala. Becker ho vozil všude, kde působil jako kněz, s sebou. 20. srpna 1700 byl obraz převezen z Prahy do farního kostela v Dolních Boříkovicích a den na to byl ve slavném průvodu přenesen na Horu Matky Boží. Tam ho před kostelem přivítal sám zakladatel kostela, Tobiáš Jan Becker. Obraz byl umístěn na hlavním oltáři, kde se uchovává dodnes. Obraz se sundává zvláštním výtahem zezadu dolů a vystavuje se poutníkům k uctívání.

Roku 1701 se Tobiáš Jan Becker stal královehradeckým biskupem a v témže roce položil základní kámen ke stavbě kláštera, který přiléhá k poutnímu kostelu. Stavba byla dokončena roku 1710 a za duchovní správce tohoto poutního místa ustanovil biskup Becker členy řádu servitů.

Roku 1704 byly postaveny ambity s věžemi kaplí v rozích, rok poté byla vysázena alej podél cesty od Králík. V roce 1706 bylo pak kolem této aleje postaveno osm kaplí. V roce 1710 byla postavena na nádvoří ambitů kaple Svatých schodů.

V roce 1710 vypukl v Čechách mor. Královehradecký biskup, tehdy už Adam, hrabě z Mitrovic, zasvětil diecézi ochraně Panny Marie. S majiteli zdejšího i okolních panství uspořádali průvod na Horu Matky Boží v Králíkách, jehož se zúčastnilo 10000 lidí. Mor prý ihned ustal.

V roce 1717 oznamuje biskup do Říma, že do zdejšího poutního areálu chodí ročně 60000 lidí. Roku 1723 už to bylo lidí 100000. Roku 1728 dokonce zaznamenali 152000 lidí.

V noci ze 7. na 8. srpna 1846 od blesku kostel i klášter vyhořely. Servité, kteří v tehdy klášteře působili vše do roka opravili.

Servitů však bylo málo a tak nakonec v roce 1883 přenechali působení na tomto velkém poutním místě redemptoristům. Za nich byla dokončena výzdoba chrámu a roku 1901 byl zakoupen a rozšířen nedaleký Poutní dům, ve kterém bylo možno se občerstvit, přespat i vykonat si duchovní cvičení, tzv. exercicie.

V letech 1883-1907 byl kostel vyzdoben v pseudorenesančním slohu. Úpravu celého interiéru provedla firma Ferdinanda Stuflessera ze St.Ulrich-Grödental v jižním Tyrolsku. Návrhy na všechny oltáře vypracoval akademický malíř Maxmilián Schmalzl, původem také z Tyrol.

Protože Hora Matky Boží leží v pohraničí, byli duchovní správci většinou němci. V roce 1946, kdy museli němci toto území opustit, byli nahrazeni českými redemptoristy. Ti však toto poutní místo spravovali jen do roku 1950. Nařízením tehdejší komunistické vlády byli všichni příslušníci všech mužských řeholí v noci ze 13. na 14. dubna 1950 odvlečeni ze svých klášterů a soustředěni do několika "soustřeďovacích klášterů", kde museli pracovat za státního dozoru. Jeden z těchto koncentračních táborů byl zřízen i na Hoře Matky Boží u Králík. V tu noc sem byli přivezeni řeholníci z mnoha jiných klášterů a prostor poutního místa byl obehnán ostnatým drátem a v celém širokém okolí byly umístěny tabulky s varováním, že vstup do prostoru je zakázán. Protože objekt je zdaleka vidět, působilo toto rozhodnutí pro všechny velmi stísněně. Žili zde řeholníci z různých řádů, mezi nimi i redemptoristé, kteří zde byli nuceni těžce pracovat v lese, na polích, či u dobytka tehdejších Státních statků v Králíkách. Byli umístěni v klášteře a v protějších Poutním domě. Řeholníci zde žili a pracovali až do roku 1960, kdy dostali všichni zde umístění řeholníci možnost, pokud dostali "státní souhlas", odejít do duchovní správy. Někteří byli z Poutního domu propuštěni až roku 1965. Z takto propuštěných kněží a řeholních bratří museli někteří jít pracovat do továren a mnozí šli bez soudu do skutečného kriminálu. Jen někteří nakonec směli pracovat v duchovní správě.

Klášterní budovu převzala Česká katolická charita a ta zde soustředila Sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie. Ty byly roku 1950 také vyvezeny ze svých klášterů a pracovaly i bydlely pod dozorem státních zmocněnkyň postupně v několika továrnách a na polích v severočeském pohraničí. Později byly staré a nemocné sestry přesunuté do Jiřetína a do Broumova, mladší sestry byly převezeny do domova důchodců v Moravské Třebové, kde pracovaly několik desítek let jako zdravotní sestry.

12. října 1960 tehdejší vládní orgány převezly všechny sestry nemocné a v důchodovém věku z Moravské Třebové, Broumova a Jiřetína zpět do do uvolněného kláštera na Hoře Matky Boží. Měly zde v izolaci a pod dozorem státu jen zemřít, nesměly se stýkat s mládeží, s dětmi, nesměly přijímat dorost, novicky.

Klášter a kostel se během padesátých let 20. století dostal do dezolátního stavu. Řeholníci byli přetíženi a bez prostředků a tak nebylo z čeho klášter udržovat. Alespoň se však zasloužili o záchranu vandalismem poškozených vzácných dřevěných soch, které přenesli z kaplí v aleji do poutního areálu, a které jsou dílem žáků Matyáše Brauna. Sestry je později přemístily do ambitů.

Kostel byl v době Pražského jara na nátlak věřících otevřen a zpřístupněn veřejnosti. Sestry nejprve obnovily budovu kláštera a po roce 1970 začaly s obnovou kostela a celého poutního areálu. Poté nechaly opravit zachráněné sochy a Památková péče se rozhodla ponechat je v kostele sv. Mikuláše ve Vraclavi u Vysokého Mýta, ze kterého se na rozkaz režimu stalo muzeum. Na pokyn Památkové péče byly fasády kostela provedeny vápennou omítkou, která byla drsnými povětrnostními vlivy brzy znehodnocena. Kostel musel dostat roku 1982-84 omítku novou, břízolitovou. V letech 1981-83 bylo rozsáhle opraveno barokní schodiště před hlavním vchodem a v letech 1986-88 byly pozlaceny některé boční oltáře a svatostánek na hlavním oltáři. V roce 1984 byly pořízeny dva nové zvony, lité v Brodku u Přerova. Roku 1985 byly posvěceny nové varhany, ve staré skříni, zhotovené firmou Žloutek a Kubát ze Zásady.

Od roku 1972 byl celý areál prohlášen kulturní památkou.

Po roce 1990 se na Horu Matky Boží vrátili redemptoristé. Zásluhou pražské provincie a s výraznou pomocí Nadace Franze Jentchkeho byl obnoven a roku 1993 do provozu uveden Poutní dům.

V červenci 2002 odešly z kláštera Sestry Neposkvrněného Početí a k 1.8.2002 byla na Hoře Matky Boží posílena komunita redemptoristů. V současné době ji tvoří tři spolubratři, kteří se kromě správy poutního místa věnují lidovým misiím.

Použité prameny a literatura:
Doubravka Plotěná - Průvodce ambity a kostelem Nanebevzetí Panny Marie na Hoře Matky Boží u Králík
Josef Vašátko - Králíky
www.cssr.cz
www.diecezehk.cz